Před třemi dny jsem byl směrem na sever s auto shora dolů a zpěv v horní části mé plíce na odvážný & Crazy. Skvělá hudba řidiče. K mé levé slunečno, k mé právo nadýchané obláčky bílého severovýchod. Přímo před námi, jen na severozápad od I-5 prstenec černé bouřlivými mračny, s pochvou šedý déšť hanigng nad zemí. Těsné malá bouřka tak pomalu. Druh, který vidíte v hrozné počasí filmech.

Odhad a guesstimated a že prostě by to vyčistit. Pár sprinkels. Možná i silný vítr. Hádal jsem špatně, mnohem na mé veselí. Jel jsem s popisem této bouře! Blesk vyřešil! Skrčil jsem se instinktivně jako hrom na mě. A svist, nalil. Drenched. Zpěv. Byl to thriling a hrůzu a rozhodně z hlediska ostatních řidičů na silnici, šílený! A já ho milovala! Zlomil jsem tavba na otherside bouře plné slunce. Namočí thru a thru. Trvalo to 30 minut do suché gongu asi 85 km za hodinu. Doporučuji to – alespoň jednou v životě. Nejlépe v pronájmu auta pro vás tam konzervativci.

Řízení zpět Jižní včera – počítání duhu, jak rychle se tím. Rozkošné dvojitá duha se objevila nad Berkeley. Dvě nádherné oblouky. Jedna téměř kompletní – pohřbena v mraky a druhá, tančí jen napravo nahoře. Představy zlata a jaké by to jako kdyby jste stáli pod konec duha nebo za – když někdo vzal fotografii. Obrázek jsem je na sobě bílé šaty a utápět v bublinkové odstíny růžové, oranžové, žluté a purpurové. Ano, jsem pochopit, že duha je dočasný. Pochopil jsem, že je vyroben ze světla. A přesto, otočný mou hlavu dozadu a, odhad a kde začíná a kde končí a jak dlouho by trvalo jednotku na kde se nalévá do země. Chci ležet pod konci duhy. Chci se cítit světelný a barevný a mocný.

Foto: Rene Rodriguez